Shrňme si tedy zde instalovaný hardware:

Ze softwaru zde máme:

OS Windows 7 Home Premium x64 CZ, Lenovo Energy Management OneKey Theater, OneKey Recovery a licenci na otravný antivir McAfee

Z hlediska hardwaru asi není potřeba komentáře, v běžném notebooku (tzn. vyjma speciálních značek, jako Alienware, Goldmax, atd.) výkonnější hardware jen těžko najdete. Ze softwaru má smysl zmínit akorát Energy management, který umožňuje jednoduché přepínání mezi módy výkonu. Zde jsem naprosto vynechal mód Vyvážený, protože prováděl nehezké úpravy barev displeje, stačil mi pouze úsporný mód, který se ale vyznačoval zejména pomalejším zpracováním metry dlouhé Facebookovské zdi, kvůli které jsem přepínal na mód Vysoký výkon, který bych doporučil i pro hraní, je-li vám životnost notebooku přednější.

Další aplikací je OneKey Theater. Ta umožňuje přepínání multimediálního módu notebooku mezi Normálním, Filmem, a Intelitengně neinteligentní detekcí. Inteligentní mód rozpoznává mezi hudbou, filmem, hrou, a vším ostatním. Škoda jen, že aplikace nenabízí možnost ručního nastavení hudby a hry. V tomto ohledu funguje detekce dobře a rozpozná hudbu, hru i film, ale s drobnou prodlevou. V případě dlouhotrvající akce to není problém, ale v případě běhání sem tam po internetu a skákání mezi Facebookem, Youtubem a weby neustále přepíná a změna úpravy barev se projeví až se spožděním cca jedné sekundy – statická stránka pak otravně bliká. Osobně doporučuji Normální.

Následuje zmínka o aplikaci OneKey Recovery. Zde můžete jednoduše vytvořit zálohu systému nebo obnovit systém do původního stavu. Jediné, co aplikaci mohu vytknout je grafická nesouvislost se zbytkem notebooku, kde jsou aplikace orientovány do tmavošedé a zelené.

Postřehy

Po dvou týdnech používání (a dvou měsících vlastnění) si už člověk všimne mnoha chyb a nedostatků. Tím prvním je podle mě disk, a je to tak u každého notebooku – 1 TB disk bez rozdělení alespoň na systémový a zbytkový oddíl, to je prostě špatně. Je to špatně hlavně ve chvíli, kdy je disk plnější a rychlost spouštění rapidně klesá. Tento notebook disponuje technologií Intel Rapid včetně Boot Shieldu, který má zařídit rychlý boot i v případě mnoha instalovaných aplikací. Samotný Rapid pak využívá zde instalovaný 64GB SS disk jako cache pro uložení těch nejpoužívanějších souborů pro celkové urychlení systému.

Co opravdu rychlé je, budiž start systému ze spánku a spouštění Office Starter a browserů. Samotný systém při klasickém startu, i při startu z hibernace, naskočí až do desktopu (a zmizí kolečko od kurzoru) za pouhých 25 sekund, což je krásná hodnota, za kterou určitě stojí právě technologie Intel Rapid. Ze spánku naskočí mezi třemi a osmi sekundami.

Pokud se mi ale test rychlosti disku povedl dobře a jeden z výsledků patřil SS disku, pak tento malý mSata disk Samsung dosahuje rychlosti 170 MB/s pro zápis a až krásných 450 MB/s pro čtení. Pokud by na tom disku byl systém (a požadované programy) celý, jako to mám na desktopu, byl by start ještě podstatně rychlejší. Zpomalily by se ale všechny aplikace na tomto disku neumístěné, zejména ty velké, které se sem umístit neoplatí. Za všechny jmenujme hru World of Warcraft, která má přes 20 GB a ukousla by opravdu velký kus malého 60GB disku. Intel Rapid však usoudil, že se mu neoplatí dát na SSD žádný z těch několikagigabajtových souborů WoWka, takže ve výsledku urychlí jen těch pár malých souborů, které takový velký program má.

Z jiného soudku mne napadá Adobe Photoshop (nebo cokoliv tomu podobného), který je velký zejména díky mrakům malých pluginů a souborů, které chce mít grafik na SSD stejně všechny, protože program je při spuštění všechny musí projít a získat o nich povědomí. Umístit jich na SSD pár znamená nulový přínos, umístění všech se pak rovná přímé instalaci na SSD.

Za mě by tedy utilita Intel Rapid mohla odstoupit. Systém, základní programy a mnou vybrané programy bych si naházel na SSD, zbytek by putoval na HDD, rozdělený na striktně statickou datovou část (filmy, obrazy disků) a zbylou část (instalace her a velkých programů, dokumenty, dynamická data).

Klasický pevný disk pak dopadl o poznání hůře – minimalistických 50 MB/s pro čtení i zápis není nic, z čeho bychom si sedli na zadek. Ve spojení se SSD je to však ideální kombinace výkonného disku pro data, pro která chcete (v případě vyplého Rapidu) a velkého úsporného disku pro veškerá ostatní data.

Z osobní zkušenosti doporučuju koupit verzi s 32GB SSD (a prodat) nebo bez, a přikoupit 128GB Crucial M4 – ve výsledku to vyjde stejně draho, jako verze s i7 a 64GB SSD, což moc nechápu. Ale budiž. Systém, programy a hry na SSD, data na HDD, kterému přiřadíme vypínání třeba po minutě. Ve výsledku se notebook chová, jako by měl jen SSD, a HDD funguje jako uvnitř skovaný exterák, který zapneme ve chvíli, kdy bychom onen exterák připojili. To i řeší problém hlučnosti HDD – prostě je skoro furt vypnutý. Podstatný je i vliv na spotřebu – tahle kombinace znamená cca půl hodinky baterie navíc. Z osobního postřehu plyne i bonus pro rychlost:

Zde je vcelku vidět, že Crucial M4 je poměrně slušně rychlý disk, a že i interní HDD bez limitace Intel RapidBoot logikou není zas tak pomalý. Celkově je to rychlejší a jistější systém, není tam žádná duplikace a nejistota a na SSD je, co si zamaneme.

Při používání notebooku, a hlavně instalaci ovladače herní myši jsem se nevyhnul konfrontaci s diskovou mechanikou. Tak už v době testu torzní tuhosti šasi naznačovala, že není zrovna nejkvalitnější. Bohužel to nyní potvrdila. Šuplík má poměrně velkou vůli a hýbe se nahoru a dolu asi o milimetr. To by až tak nevadilo, ale ve chvíli, kdy se uvnitř roztočí disk, začne šuplík rezonovat a mručet, jako stadion plný fanoušků Baníku. Překvapivě to ale není šuplík, kdo rezonuje – je to celá mechanika, protože slot pro ni je asi o 3 mm vyšší. Řešením jsou dva kousky kreditky na horní, a jeden na spodní stranu mechaniky – a je klid. Škoda jen, že u notebooku za 30 000 korun je potřeba takových trapných zásahů.

K technickému řešení se vrátím ještě s vnitřkem notebooku. První, co mne zarazilo, když jsem dorazil domů a s notebookem začal manipulovat a otáčet, byl zvuk něčeho malého, co cestovalo uvnitř. Po demontáži hlavního spodního krytu jsem odhalil nečekanou věc – tím cestovatelem byl šroubek. Kde se vzal a jak se dostal dovnitř, je záhada, ale já mám na ty šroubky prostě smůlu. Pohledem jsem neodhalil žádné místo, kde by mohl chybět. Navíc kontrolní lak na šroubku dokazoval, že ani nebyl nikde přišroubován. No naprostá záhada – prý pozůstatek po předchozím recenzentovi.

Když už jsme u těch legrácek, dlouho jsem si říkal, že ty pěnové bloky vypadají, jako by byl každý složen ze dvou kusů, přičemž potisk uvnitř krabice jsem pominul, očekávajíc nějaké "recyklujte takto". Jednou jsem se ale zadíval a našel způsob, jakým lze tyto bloky přestavět na vtipně vypadající chladící podložku zadarmo. Samozřejmě jsem provedl test maximální zátěže, a světe div se, teploty se lehce snížily – zejména procesor poklesl z maximálních 95°C na maximálních 88°C. Takže pokud někdy přijdete domů, a chcete na notebooku renderovat/konvertovat, a nehodláte na notebooku pracovat, určitě tuto vtipnou podložku využijte, notebook vám poděkuje.

U tohohle notebooku je potřeba se také zamyslet nad AMD vs nVidia – věčným sporem. V dané cenové kategorii žádná konkurence od AMD není – byla by tu HD7870M, naprosto skvělá grafika s velmi dobrou spotřebou, a nabízející všechny očekávané funkce. Bohužel ji nikdo neosazuje, pár notebooků bylo oznámeno výhradně pro Koreu. Proč? Nevíme. Nicméně proti nVidii hraje zejména z mého pohledu fakt, že v ovladačích umožňuje nastavení SuperSample AA vyhlazování, v praxi jej ale nepoužívá. Tahle vyhlazovací metoda je ze všech používaných asi nejnáročnější, ale i nejefektnější – posuďte sami:

Někdo řekne, že SSAA rozmazává. Možná trošku, ale zároveň si velice dobře poradí i s nespojitostí obrazu a následným "tancováním" pixelů při pohybu. Kdo nezažije, neuvěří.