Kvalita vypálení: DTD
Kapitoly článků
Náš první zápis na DTD proběhl na vypalovačce, kterou jsme recenzovali už v roce 2008: LiteOn DH-4B1S. Už tedy má rozhodně nějaká ta léta za sebou, přesto funguje. Jeden čas trošku zlobila, tak jsme ji museli několika cross-flashi přesvědčit, aby se dala do pořádku a nyní je z ní zase LiteOn DH-4B1S s firmwarem 7P5B (poslední oficiální přímo od LiteOnu).
Co se spolupráce s DTD týče, zhodnotili bychom to jako „nic moc“. Podařilo se nám touto mechanikou na DTD sice něco vypálit, ale nebylo to zrovna bezproblémové. Vypalovali jsme úplně normálně vestavěnými funkcemi ve Windows 7, zkopírovali jsme prostě nějaké soubory na disk. Trvalo to docela dlouho, za hladký průběh bychom to určitě neoznačili. Sluší se připomenout, že mezi podporovanými mechanikami na webu DataTresorDisc.eu chybí, takže se dá považovat za půl úspěchu, že jsme vůbec něco vypálili.
A kvalita? Podívejte se na následující obrázek:
Pro ty, kteří nevědí, co mají v grafu sledovat, stručně připomeneme:
Podle specifikací ECMA 267 (DVD-ROM), 337 (DVD+R/RW) a 338 (DVD-R/RW) je disk vyhovující, má-li v osmi po sobě jdoucích ECC blocích dohromady počet PI chyb maximálně 280 a v jednom ECC bloku počet chyb PIF maximálně 4.
Čtečky DVD jsou však rozdílně citlivé na počty chyb PI i PIF. Pokud přesahuje počet chyb PI 300, začínají již některé zlobit, ale jiné třeba i při 900 chybách čtou dobře.
Hodnoty 280 a 4 pro PIE/PIF chyby však platí pro rychlost čtení 1×. Pokud testujeme vyšší rychlostí, je možné, že specifikacím ECMA by vyhovovaly i disky, kterým tyto chybové počty i přesahují povolenou hranici. My z časových důvodů testujeme při rychlosti 4×.
Jinými slovy: horní graf se musí držet maximálně do hodnoty 300, spodní do hodnoty 4. Ze zkušeností jsme vypozorovali, že horní graf více odráží kvalitu záznamu, zatímco do spodního grafu se občas promítají i nekvality média samotného (např. mechanické nečistoty, škrábance, místa s nekvalitně aplikovanou záznamovou vrstvou a podobně).
Testovali jsme v mechanice Teac DV-W524GSB (již zmíněná upravená pro vypalování na DTD). Z grafu lze tedy vyčíst, že záznam jako takový je proveden velmi kvalitně, nejvyšší dosažený počet chyb je 26, což je hluboko pod 300. Opět připomeňme, že testujeme při rychlosti 4× (mělo by se měřit 1×, ale na hrdinství opravdu není čas
).
Spodní část grafu, tedy PIF, už se ke čtyřce blíží, nejvyšší dosažená hodnota je 3, každopádně je to ještě v pohodě.
Kvality mechaniky se nejlépe projeví v přímém srovnání, přičemž nejlepší přímé srovnání je na témže médiu. A tak jsme další data připálili právě v mechanice Teac DV-W524GSB. Ta si pak po sobě všechno zkontrolovala, přičemž samozřejmě znovu projela i předtím vypálenou část LiteOnem. Takto to vypadalo po druhém pálení:
Jak sami vidíte, práce obou mechanik jsou vedle sebe krásně vidět. Na horním grafu, pravda, moc ne, ale na spodním ano. výrazně se snížil Jitter a výrazně klesla chybovost PIF, trojka
se objevila jen jednou. Teac to opravdu zvládl lépe, ale především ukázal, že opakované měření dává hodně podobné výsledky (výsledky měření totiž do určité míry ovlivňuje sama mechanika, která to měří, projevit se v tom může všechno možné, od jiného usazení média na unašeči (může to lehce jinak vibrovat), až po samotnou náladu mechaniky, přičemž tato mechanika očividně moc náladová není, naštěstí).
Další DTD médium jsme vypálili celé v Teacu DV-W524GSB. Můžete si kvalitu porovnat s druhou částí zápisu prvního média, vidíte, že je to hodně podobné. Vypalovali jsme opět ve Windows 7 přetažením souborů na disk v průzkumníku a je to práce naprosto pohodová, žádný problém. I přesto jsme zkusili, zda se kvalita bude lišit, pokud použijeme třeba starý dobrý program Nero ve verzi 6.6 (když jste šikovní, jde pod Windows 7 v pohodě rozchodit).
Jak sami vidíte, neliší se to. Každopádně tři DTD média máme zaplněná, jdeme vypálit konkurenční vzorky.