Po dvou měsících jsme jako první vyndali z pošetek DVD+RW Verbatim a BenQ. Už při vyndávání jsme tušili, že je asi nepřečteme, protože byl zřetelně vidět obtisk stínícího štítku.

BenQ DVD+RW 4× (Daxon)

BenQ DVD+RW 4x po 2 měsících pečení na slunci

Zřetelné místo po štítku jasně ukazuje, že i zde záznamová vrstva nepobrala to množství záření, které na ni po dva měsíce útočilo. To nám nicméně napovídá, že příště bychom mohli zkusit zakrýt střed, aby médium šlo vůbec nadetekovat a z části přečíst, abychom mohli zkusit vůbec něco změřit. Tady už nebylo co.

Podívejte se ještě na detail, co to vlastně se záznamovou vrstvou udělalo:

Detail BenQ DVD+RW 4x po 2 měsících pečení na slunci

Barvivo (což je u přepisovatelného média nekorektní výraz) se zde jakoby shluklo do krupiček, což samozřejmě znamená, že se všechny vypálené amorfní a krystalické částečky média (pity a landy) přeskupily do úplně jiného tvaru, který nepředstavuje žádná data. Záznamovou vrstvu to každopádně nevratně poškodilo.

Verbatim DVD+RW 4×

Verbatim DVD+RW 4x po 2 měsících pečení na slunci

Neméně slavně dopadlo médium Verbatim DVD+RW, ani to po dvou měsících nešlo přečíst.

Detail Verbatim DVD+RW 4x po 2 měsících pečení na slunci

Detailní snímek ukazuje, že zde záznamová vrstva neudělala takové brikule jako u BenQ, jehož výrobcem je Daxon, ale to je celkem jedno, protože se počítá čitelnost a ta je v tomto případě stejně jako u BenQ na digitální nule: číst to nelze.

Pojďme se podívat, jak dopadla média DVD-RAM, v něž jsme vkládali velké naděje a která dokonce po 10 dnech měla kvalitu záznamu lepší než původně (tedy aspoň jedno z nich).