Příští rok to už bude čtyřicet let, kdy vstoupily první víceúčelové stíhací letouny F-16 do aktivní služby v americkém letectvu. Celkově bylo vyrobeno více než 4500 těchto dnes už legendárních letounů a mimo letectvo Spojených států slouží nebo sloužily tyto letouny v dalších 25 zemích světa.

Nejstarší z těchto stíhaček v americkém letectvu končí svou životní pouť na obřím pohřebišti letadel v arizonské poušti, na letecké základně Davis Monthan, přičemž americké letectvo se rozhodlo některé z těchto stíhaček, které jsou ještě v relativně dobrém technickém stavu znovu vzkřísit k životu, díky přestavbové sadě Drone Peculiar Equipment kit od společnosti Boeing.

Díky této přestavbové sadě tak vznikají už od roku 2010 bezpilotní stíhací letouny F-16, které jsou označovány jako QF-16. Jen letos bylo takto přestavěno 32 stíhaček ze základny (pohřebiště-šrotiště) Davis Monthan. Americké letectvo si přitom pochvaluje relativně snadnou modifikovatelnost stíhaček F-16 na drony, protože tyto stíhačky jsou už od základu vybaveny počítačovým systémem řízení s elektroimpulzivním přenosem signálů (nepřímým řízením letadla fly-by-wire). Instalace přestavbové sady je díky systému fly-by-wire mnohem snazší.

Díky přestavbové sadě na dron mohou QF-16 vzlétnout, provádět poměrně komplikované letecké manévry a přistát, aniž by byl v kokpitu lidský pilot. Tedy s přistáním se už nepočítá, protože QF-16 představují bezpilotní létající terče pro výcvik pilotů, kteří je na obloze sestřelí raketou vzduch-vzduch odpálenou z pilotované stíhačky (např. z F-35).

V budoucnosti by mohly QF-16 posloužit i k něčemu jinému než jako cvičné terče. Díky umělé inteligenci Skyborg by se přestavěné F-16 přeměnily na robotické wingmany pro stíhačky F-35 a F-22. Umělá inteligence Skyborg by tyto drony ovládala, a z QF-16 by se stal útočný prostředek místo cvičného cíle.