Kolaps může přijít během tří dnů. Vědci varují před řetězovou havárií satelitů

Každý den vstupují do zemské atmosféry staré satelity, vyřazené raketové stupně nebo jejich fragmenty. Většina z nich shoří, část ale může přežít a dopadnout na povrch. Přesto se v mnoha případech jen odhaduje, kde přesně skončí. Radarová a optická měření fungují spolehlivě hlavně ve vesmíru. Jakmile se objekt dostane níž, začnou do jeho pohybu zasahovat proudy vzduchu a přesnost předpovědí rychle klesá.

To vedlo i k situacím, kdy se kvůli očekávanému návratu velkého tělesa preventivně uzavíral vzdušný prostor, aby se později ukázalo, že objekt dopadl tisíce kilometrů jinde. Nejistota není jen nepříjemná. U větších těles může znamenat problém pro letectví, obydlené oblasti nebo životní prostředí.

Když oči nestačí, nastupují uši

Tým vědců z Johns Hopkins University a Imperial College London zvolil jiný přístup. Místo sledování objektu shora se zaměřil na to, co po sobě zanechá při průletu atmosférou. Nadzvukový let vytváří silnou tlakovou vlnu, které říkáme sonický třesk. Ten se šíří krajinou a dokážou ho zachytit i seismické stanice určené primárně k měření zemětřesení.

Zdroj: Shutterstock

Právě hustá síť těchto senzorů se ukázala jako nečekaně cenný zdroj dat. Při návratu návratového modulu čínské lodi Shenzhou 17 na jaře 2024 analyzovali vědci záznamy ze 127 seismických stanic v Kalifornii. Z časových rozdílů příchodu tlakové vlny dokázali zpětně rekonstruovat skutečnou trajektorii letu. Ta se od oficiálních předpovědí lišila o desítky kilometrů.

Rozdíl nebyl jen akademický. Šlo o oblast s vysokou hustotou obyvatelstva, kde by případný dopad trosek znamenal reálné riziko. I když se žádné potvrzené fragmenty nenašly, metoda ukázala, jak nepřesné mohou být současné odhady v závěrečné fázi návratu.

Nový přístup nedokáže s předstihem přesně říct, kam těleso dopadne. Umí ale výrazně zkrátit čas potřebný k ověření skutečného místa návratu. To je klíčové zejména u objektů obsahujících baterie, tlakové nádrže nebo jiné problematické materiály. Historie už zná případy, kdy se nebezpečné trosky nikdy nepodařilo kompletně dohledat.