Přehled bude dokumentovat život na všech systémech, začínáme Androidem na Samsung Galaxy S4. Android je sice velmi rozšířený a dosti známý, ale má-li být výběr objektivní nemůžeme jej prostě z testu vynechat. Série článků je určena zejména pro lidi, kteří ještě žádný smartphone nemají – a že jich jsou stále kvanta.

Pozn. redakce CDR: Tento článek NENÍ objektivní recenzí androidu. Je to subjektivní zpověď člověka, který se systémem začíná. 

• Úvod: Jak jsem si vybral svůj první chytrý telefon: Souboj čtyř platforem [1]
• Třetí díl: Můj první chytrý telefon: iOS 7 a iPhone 5 [3]
• Čtvrtý díl: Můj první chytrý telefon: Windows Phone 8 a Nokia 1020 [4]
• Pátý díl: Můj první chytrý telefon: BlackBerry 10 OS a BlackBerry Q10 [5]
• Finální verdikt: Konečně jsem vybral můj první chytrý telefon: Finální verdikt [6]

Android je svět neomezených možností. Bohužel až moc neomezených, protože modifikace provádí nejen uživatel, ale i výrobce telefonu. Samsung věnuje tomuto tématu velkou pozornost a systém se původnímu Androidu prakticky vůbec nepodobá. Polovina aplikací je „S něco“, většinou přeplácaná a nepřehledná blbost, ale chápu, že to je subjektivní názor. Já žádnou z nich nepoužil, protože prostě nebylo k čemu. Nemám uchylnou potřebu „upravovat“ fotky na smartphonu a cítit se jako profi photoshoper.

Skvělá věc u Androidu je vícero „ploch“ né nepodobných té z Windows – máme na ní umístěny aplikace (zástupce) a také gadgety. Systém chytře využívá jednoduchých gest dotykového displeje a přístupy ze stran pro přepínání mezi nimi. Když ale máte ploch hodně, ztrácí svojí rychlost a vlastně i smysl, protože v nich listujete jako v knížce.

Smartphone má být chytrý a efektivní pomocník, má umět všechno hlavně pohodlně, rychle (a chytře) a příliš mnoho aplikací jen uškodí. Systém je už tak pomalý a lagující a tenhle balast, který si nekontrolovatelně běží na pozadí, mu vůbec nepomáhá. Pak se nedá vyznat ani v menu, ani na deseti plochách, které kvůli tomu potřebujete. Android se vám ale z nějakého důvodu snaží tvrdit, že je to nutné, protože víc aplikací, víc Adidas.

Asi nejzajímavější z celého Androidu je ale horní vytahovací menu, ve kterém najdete vše potřebné od přístupu do nastavení přes rychlé spínače (například pro WiFi) jedním kliknutím, regulaci jasu a pak to hlavní - centrum všech notifikací v systému, ať už jde o příchozí SMS, zmeškaný hovor, příspěvek na Facebooku nebo pád aplikace, vše najdete zde. Z notifikace lze přistoupit přímo do aplikace a notifikaci je možné smazat prostým zametením stranou. Tohle by se měly naučit všechny systémy, jednodušší a efektivnější už to být nemůže.

Jednoduchost a přehlednost se ale ztratí ve chvíli, kdy vlezete do nastavení, protože toho tam je hromada, a je podle mě strašně blbě udělané, rozdělené do několika kategorií a milionu podkategorií. Často se stane, že položka vypadá jako přepínač, ale když se do něj netrefíte - Alo homora! Odkryje se tajná chodba do podkategorie. Vývojáři jsou asi fandové Harryho Pottera.

Osobně mi navíc připadá celý Android takový hnusný, neestetický a nejednotný. Každá aplikace vypadá úplně jinak, a i stejné věci jsou tam s jinou ikonou a na jiném místě. Třeba ty „implicitní“ fotky v kontaktech, které má na svědomí nejspíš Samsung, ty jsou fakt otřesné. Každý má jiný vkus, ale nad vzhledem aplikací tu nikdo nemá kontrolu. A najít tu pro vás dobře vypadající (a fungující) je trochu těžké, když každá je tu minimálně v 50 klonech.

To nás přivádí k velké nevýhodě Androidu – aplikace pro ně může tvořit každý a také je tvoří. Bídných aplikací jsou desítky tisíc, ale ty budeme ignorovat. Na počítači obvykle používáme aplikaci od nějaké společnosti, která má trochu jméno a trochu jí věříme, ale na platformě Androidu vznikla hromada „studií“ a společností, které produkují masově používané aplikace. A jakou máte v tomto nekontrolovaném světě jistotu, že tyto aplikace nemají zadní vrátka nebo vás nešpehují? Druhým aspektem je pak kvalita těchto aplikací pokud jde o práci se zdroji – aplikace jsou neoptimalizované a baterii většinou nešetří. Často navíc lagují a zamrzají nebo úplně spadnou.

Zpět k systému. Při běžném používání se nevyhnete použití klávesnice. Ta zde přítomná je pravděpodobně zodpovědná za lexikální degeneraci mládeže, neboť záměrně skrývá interpunkční a diakritická znaménka. Na druhou stranu máte hned přístupná čísla, což je příjemné. Našeptávač je bohužel také úplně nepoužitelný a asi pořádně nezná česká slova, protože dokáže nabízet i takové nerozumy, jako titanium -> Titaniku. Přiznám se, že jsem si ty nejvtipnější zapomněl zapsat. Bohužel namlátit do toho diakritiku musí trvat déle, než ten smartphone vůbec budete mít, a psát ji ručně je s touto klávesnicí řádný opruz.

Zato dobře funguje Obchod Play, i když jeho vyhledávací schopnosti by mohly být lepší (třeba hledat jen v neplacených aplikacích, v konkrétní kategorii, atd.). Ale aplikace se instalují rychle a snadno, buď přímo ze smartphonu, nebo si je najdete na webu play.google.com a ony se odešlou do smartphonu přes WiFi nebo datovou síť. Otravné je pouze upozornění k čemu všemu si daná aplikace žádá přístup, ale vám stejně nezbývá než zatnout zuby a pokračovat, skromnější aplikaci nenajdete. Ten moment, když nějaká miniaplikace chce větší přístupy než třeba aplikace Dropboxu…

A i když je Android platforma pro tuny aplikací, multitasking je tu veškerý žádný. Jestli aplikace běží nebo ne se musíte proklikat někam do správce a tam vám překáží hromada služeb systému. Navíc odsud můžete aplikaci pouze ukončit (zabít) a ne otevřít. To musíte přes její ikonu. Většinu aplikací ani ukončit nemůžete, prostě z ní „vyzpětkujete“ ven, a až se Android rozhodne, že už pro ni není místo, tak ji sám popraví, aniž byste s tím souhlasili (a mohli uložit nějaká data). Obvyklejší je ale z aplikace vyskočit tlačítkem Domů, a děj se s aplikací vůle Kernelu. Multitasking je podle mě tedy zase totální fail Androidu.

Nechápu ani zamykací obrazovku, která má logicky sloužit k tomu, aby systém poznal, že náhodné pohyby po displeji jsou skutečně záměrné, tedy abychom si po slepu něco nerozvrtali. A tak můžete mít odemykacích obrazovek tolik jako ploch a všude nějaké ty aplikace, které můžete ovládat i na zamčeném telefonu. Tak třeba jdete, máte puštěnou hudbu a smartphone i ruku v teple v kapse, když najednou hudba přestane hrát, protože prst byl ve špatnou chvíli na správném místě.

V tom množství funkcí, které Android má, jsou i výhody, jako například Správce soborů, který bychom našli třeba ve Windows. Trochu ironie, že Windows Phone 8 jej nemá! Naštěstí se prý taky dočká. Na druhou stranu Windows vám nebude lagovat už při psaní textu SMS zprávy, zato Android ano a často, a to i úplně „čistý“ (tedy bez jediného zásahu uživatele). A může za to chudinka Java děravá. Na druhou stranu panují názory, že jde o umělé vynucování potřeby výkonnějších procesorů, a tedy umělou podporu prodejů – tento názor rozhodně nelze jednoduše vyvrátit. 

Pojďme se teď podívat na konkrétní telefon s Androidem. Kluci z redakce mi vybrali vlajkovou loď Samsungu - Galaxy S4.