Když jsme se na poradě rozhodovali, jak letos naložit s Vánočním obsahem, rekapitulace roku 2014 na herní scéně byla jasná. Místo toho, abychom vám ale připravili souhrnný článek s kompletními informacemi na jednom místě, rozhodli jsme se letos pro rozmanitější volbu.

V rámci osobních blogů vybraných autorů vám nabídneme rozdílný pohled na uplynulý rok. Každý z nás se jej ujme z jiného úhlu, aby nic nezůstalo zapomenuto. Osobně jsem našel zalíbení i zármutek v každém měsíci, proto přináším chronologický pohled nazpátek, který poslouží i jako částečná rekapitulace událostí. 

Pro mě začal herní rok 2014 doslova několik minut po půlnoci. Letos už to bude tříleté výročí, kdy s kolegou Tomášem Herodkem ctíme tradici novoročního hraní. V praxi to znamená, že se zhruba ve dvě hodiny ráno sejdeme na Skypu a pustíme se do nějaké online kooperativní akce. Vzpomínám taky na rok 2012, kdy jsem měl na silvestra službu v redakci, a protože na konci roku se toho nahromadí vždy neuvěřitelně hodně, rychle jsem dopisoval recenzi. Nakonec se mi ale povedlo propsat se přes půlnoc až do roku následujícího. Od té doby uvádím, že jsem psal recenzi na jednu hru dva roky. 

Ponor do neznámých vod

Teď už ale zpět k aktuálnímu období. Vždy, když se nám otevírají brány do nového, špatnými tituly ještě neposkvrněného roku, jsem trochu skeptický a z dostupných informací to pravidelně vidím s herní scénou bledě. Nakonec se ale obvykle všechno nějak vyvine a ve výsledku to nebývá tragédie. Letos jsem ale vstupoval do neznáma více, než kdy předtím.

Pokud jste pravidelnými čtenáři, neunikla vám informace o tom, že kompletní herní rubrika je sestavena z redakce magazínu inGamer.cz, který byl právě 1. ledna 2014 sloučen se serverem CDR.cz, kde se tedy začalo intenzivně pracovat také na herním zpravodajství. Šlo o zásadní krok, který znamenal velkou změnu pro oba portály. 

Nový rok jsme odstartovali anketou s volbou nejlepší hry, a už teď vám můžeme slíbit, že do hlasování se budete moci zapojit i tentokrát. Ačkoliv v lednu bývá po Vánocích pravidelné sucho, pár zajímavých informací se přeci jen objevilo. Tak za jednak šlo o taškařici kolem Mafia 3, kdy byl její vývoj přesunut do Ameriky a pravděpodobně resetován, což znamená prodlevu delší, než jsme vůbec čekali. A velká diskuze se rozjela také kolem českého středověkého RPG Kingdom Come: Deliverance. Tvůrce jsme v březnu navštívili přímo ve studiu – podívejte se na videorozhovor s Danem Vávrou. 

Rok 2014 značil také první plnohodnotný nástup nové generace konzolí – PlayStation 4 a Xbox One, který měl oproti hardwaru od Sony značné zpoždění. To mě ovšem nechává naprosto chladným, protože PC je pro mě svaté. Z hlediska novináře ale musím říct, že mě zatraceně štve, jak je momentálně obtížné shánět od vydavatelů hry na recenze na jiné platformy, než právě zmíněné PS4 a Xbox One. Doba se během několika měsíců rapidně proměnila. Za mě – k horšímu. 

Když došlo na oznámení nového Far Cry 4, měl jsem úsměv na tváři do doby, než jsem viděl první trailer. Bohužel, místo zasazení ani tématika mě nepřesvědčila k tomu, aby se mi titul dostal pod kůži tak jako Far Cry 3, jehož definici šílenství jsem naprosto hltal.

Pravidelně nejoblíbenějším obdobím na herní scéně je pro mě červen. To totiž hlavní slovo dostává Electronic Entertainment Expo (E3), největší herní výstava na světě, pravidelně se odehrávající v Americe. Už několik let z ní tvoříme rozmanité speciální zpravodajství, kdy se počty článků za pouhé tři dny pohybují ve stovkách. Letos jsme k akci přistupovali střízlivěji, přesto jsme na vás ale nadílkou informací nešetřili. Top třemi hrami se pro mě staly Rainbow Six: Siege, Magicka 2 a Homefront: Revolution. 

Žánrová revoluce

Velkou érou letošního roku, která na herní scéně nemá obdoby, se staly simulátory o ničem. Všechno začalo Goat Simulatorem, mapující bezvýznamný život ztrápené a šílené kozy, a pokračovalo simulátorem čekání na autobus, šutru nebo závislosti na cigaretách. K té příležitosti jsme vydali tematický článek: Nejzbytečnější herní simulátory, které vás unudí k smrti. Tvůrci si ale nedali pokoj, takže po novém roce se určitě můžete těšit na pokračování s výběrem dalších kousků, u kterých si ufacepalmujete hlavu.

V období mezi E3 a evropskou mutací GamesComem to začalo skřípat v německém studiu Crytek, od nichž budete znát tituly pod značkou Crysis. Hovořilo se o tom, že je na pokraji krachu. Zrušilo tedy několik připravovaných titulů (včetně Homefront: Revolution, kterého se ale nakonec ujalo vydavatelství Deep Silver) a rozhodlo se pro změnu firemní politiky.

Speciální zpravodajství jsme vám připravili také z GamesComu, kde jsme měli i tříčlenný tým. Informace k vám tedy putovali jak z pražské redakce, tak přímo z Kolína nad Rýnem. A řada z nich byla exkluzivní. Mě osobně letošní GamesCom nezaujal, obsahově byl značně chudší než předešlý ročník a za E3 letos hodně zaostal, což v minulosti nebylo pravidlem. Potěšilo mě ovšem oznámení strategie Grand Ages: Medieval, ve které se, jak název napovídá, podíváme do středověku.

Když zůstává rozum stát

Už v čase po GamesComu došlo také na oznámení nového přírůstku do série Total War. A v tomhle případě mě čekalo velké zklamání. Na řadu měl totiž konečně přijít můj vytoužený Medieval 3, tvůrci se ale nakonec už v druhém díle za sebou rozhodli zůstat ve starověku v podobě Total War: Attila. Velice rozpačité pocity mi připravil také Stronghold Crusader 2, u jehož recenze jsem si lámal hlavu s hodnocením více, než u kteréhokoliv jiného titulu za posledních 6 let mého datlení článků.

Sérii Assassin’s Creed od jisté doby tolik neprožívám a je mi de facto jedno, jakým směrem se tvůrci vydali. Když ovšem došlo na vydání nového dílu s podtitulem Unity, zůstával mi rozum stát nad tím, že se i v dnešní době může dostat na veřejnost hra v takovém stádiu, v jakém právě Unity je. Zejména pak, patří-li pod takového giganta, jakým je společnost Ubisoft. O tom vám už ale během následujících pár dní povypráví kolega Jáchym Flídr.